Energie – potenciál bytových domů
O nákladech na energetický provoz rodinných domů jsem psal v článku ZDE. U bytových domů se zdá být situace více méně daná, neměnná, neovlivnitelná. To však nemusí být pravda, především v době, kdy stát poskytuje dotace na výměnu zdrojů vytápění a nabízí legislativu pro komunitní solární systémy. Tomu se ale dnes věnovat nebudu a začnu přehledem standardních možností.
V případě, že uvažujete o koupi bytu, je potřeba zvážit, jaká je energetická třída bytového domu (napoví PENB). Ta je daná úrovní izolace obálky budovy, kvalitou oken, ale právě taky zdrojem tepla. Moderní zdroje vytápění, například tepelné čerpadlo (TČ), společné pro celý bytový dům, je ve větších budovách docela náročná disciplína. Rozhodně doporučuji pro návrh využít firmu s kvalitními recenzemi. V některých případech se aplikace TČ nevyvedla, systém byl špatně dimenzován a proto nezaručuje teplotu vody v celém objektu. Tento problém může být částečně kompenzovaný například cirkulačním čerpadlem. Správně zvolený systém však zaručí největší úspory.
Zajímavou možností může být i kogenerační jednotka, ale ta se v našich končinách moc nevyužívá. Jde v podstatě o „kotel“, který vyrábí elektřinu při spalování zemního plynu. Ve většině našich měst je plyn do bytových domů zaveden, takže i tato alternativa se může nabízet. Ve větších městech je teplo pro vytápění rozvedeno z dálkových zdrojů (teplárny, elektrárny, spalovny), kde se energie vyrábí velice efektivně.
Existuje množství bytových domů, kde se vytápění řeší individuálně pro každou bytovou jednotku zvlášť. I tady je možně využít různé technologie. Vše záleží na rozvodech, které budova nabízí, nebo po menší úpravě může nabízet. Nejlevnější variantou je plynový kotel v kombinaci s radiátory, kde provozní náklady budou nízké. S ohledem na obavy o plyn jako zdroj energie bych doporučit diverzifikovat zdroj tepla a doplnit ho klimatizační jednotkou, která je schopná vyhřát byt s vysokou energetickou efektivitou. V případě samostatného TČ pro podlahové vytápění se u starších nemovitostí budeme potýkat s náročnými stavebními úpravami a pak se tato varianta nemusí moc vyplatit.
Pokud je topení vyřešené, další na řadě je otázka ohřevu teplé vody (TUV). Zdrojem může být dálkový rozvod, plynový kotel (zásobníkový nebo průtokový), případně elektrický bojler. Vše závisí na možnostech, které se v daném objektu nacházejí. Cena TUV z dálkového zdroje je nejvyšší, ale zároveň nejkomfortnější, protože nespravujete další zařízení (revize kotle, silnější jistič bojleru, atd.) a nezabírá prostor v bytě. Pakliže už využíváte plynový kotel pro vytápění, je ideální využít ho i pro ohřev TUV. Jednotková cena bude minimální.
Jestliže je vyřešen i ohřev vody, posledním náročným spotřebičem je sporák. Mnoho lidí zavrhuje plynový sporák ze strachu o bezpečnost, nebo není do bytu vůbec plyn zaveden, proto tato varianta nemusí být vhodná pro všechny. Problém u sklokeramických, případně modernějších indukčních vařičů je ten, že je nepřipojíte jednoduše na původní rozvody energií z minulého režimu. Pro byt je typická přípojka s 1 fází s 25 ampérovým jističem, která zvládne maximálně 5,5 kW. To by mohl být dostatečný příkon pro vaření, ale problém nastává, když zároveň zapnete další silnější spotřebič. Špičkový odběr kolem 2 kW má např. pračka, sušička, rychlovarná konvice. Další spotřebiče můžou mít okolo 1 kW – herní počítač, mikrovlnka. Proto je potřeba ověřit možnosti rozvodů bytového domu pro navýšení přívodného vedení na alespoň 40 A u jedné fáze, případně na 16-20 A u třech fází. Nákladově je levnější silnější rozvod jedné fáze (nižší stálá platba za rezervovaný výkon, menší problém z rozfázováním silnějších spotřebičů).
Závěrem je, že individuální zdroje přinášejí určitou míru soběstačnosti a flexibility, dálkově řízené příliš neovlivníte, ale oprostíte se od povinností s jejich řešením.
Pokud máte preferenci určitého zdroje energií, je potřeba na to myslet dopředu a podle toho vybírat vhodnou nemovitost. Ne vše je možné v budoucnu jednoduše změnit.